Nové realismy: Moderní realistické přístupy na československé výtvarné scéně 1918

29/03/2024
Ivo Habán

Výstava Nové realismy v Galerii hlavního města Prahy

Neuvěřitelné se stalo skutečností. O projekt velké výstavy zahrnující výtvarné umění, fotografii a film, který zhasnul v covidu a který jsem již zcela odepsal, projevila zájem Galerie hlavního města Prahy. Po téměř dvou letech příprav se jej nyní podařilo realizovat v jedinečném prostoru Městské knihovny, kde bude k vidění do 25. srpna. A co víc, na podzim 2024 bude pokračovat na Slovensko, kde jej diváci spatří v přepracované podobě dvou paralelních výstav v Liptovské galerii Petra Michala Bohúňa v Liptovském Mikuláši a ve Východoslovenské galerii v Košicích. Naplní se tak původní záměr prezentovat vědecký výzkum formou výstavy, která představí méně známou podobu umění někdejšího československého prostoru širší veřejnosti v České republice i na Slovensku.
Ideová náplň výstavy je výsledkem úvah kurátorské trojice (Anna Habánová, Helena Musilová, Ivo Habán). Fyzickou podobu expozice dále formovali architekti Richard Loskot a Rozárka Jiráková, grafické řešení vymyslel Jan Havel, který stál už za projektem monografie. Na vlastní realizaci pracoval několik měsíců vedle nás také celý tým lidí z Galerie hlavního města Prahy, kterým děkuji jak za trpělivost a spolupráci na přípravě výstavy, tak za šanci a důvěru, kterou nám jako kurátorům dali. Naplnit 16 místností Městské knihovny smysluplně 313 pečlivě vybranými obrazy, sochami, fotografiemi, filmy a projekcemi, hromadou plotrů, interaktivní mapou, rozšířenými popiskami, nábytkem a dalšími náležitostmi od více než 50 zapůjčitelů z České republiky, Slovenska a Německa stálo hodně úsilí.
Výstava byla otevřena 26. 3. 2024 a zahájení bylo pro mě velmi emotivní. V rychlé mediální zkratce především lifestylových výstupů a výčtů různých „nej“ na některé pro mě podstatné momenty zkrátka nebyl vůbec prostor. Ale zde je. Všichni tři kurátoři/rky jsou absolventy brněnského Semináře dějin umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Velmi si vážím toho, že na zahájení byli přítomni naši učitelé a směle řeknu i milí kolegové profesoři Lubomír Slavíček a Alena Pomajzlová, pod jejichž vedením jsme vyrostli a nyní se dopracovali do rolí kurátorů velkého projektu. Během zahájení nás doprovázela také Hana Rousová, která již v rozmezí let 1985/1986 kurátorsky připravila pro Galerii hlavního města Prahy velkou průřezovou výstavu neoklasicismů v českém umění a v roce 1994 byla jednou z klíčových osobností dnes již legendární výstavy Mezery v historii, která v Městské knihovně poprvé souhrnně představila zaniklý svět paralelně koexistující české, německé a židovské výtvarné kultury meziválečného období. Ani jednu z výstav jsem neviděl, bylo mi tehdy deset, resp. sedmnáct let. Nyní jsem stál ve stejných prostorách s Hanou Rousovou, s Alenou Pomajzlovou a s Lubomírem Slavíčkem po boku. Všem třem moc děkuji, za otevřenost, přátelství a vytrvalou odbornou podporu, která zdaleka ne vždy bývá v akademickém světě samozřejmostí.

13/05/2021
Ivo Habán

New Realisms: Modern Realist Approaches across the Czechoslovak Scene, 1918–1945

Anglická mutace monografie Nové realismy je na světě. Po téměř čtyřech a půl letech intenzivní práce se tak uzavírá řešení grantu. Víra v zajímavost a sílu těchto postupů odkrývání dalších vrstev reality však trvá a další výzkum moderních realistických přístupů bude věřím pokračovat. Na rok 2022 se přece jen rýsuje již dvakrát zrušený navazující výstavní projekt.
Kniha je výsledkem vytrvalého úsilí týmu řešitelů a také mimořádného nasazení hlavního překladatele Stephana von Pohla, spolupřekladatelů Janky Jurečkové, Phila Jonese, korektorů Keitha Holze a Megan Bedell, grafika Jana Havla a řady dalších, bez jejich pomoci a bezmezné trpělivosti bych jako editor nebyl schopen náročný projekt mutace dotáhnout k vydání. Všem těmto lidem, včetně těch nejmenovaných, srdečně děkuji.

Monografie v české i anglické mutaci je dostupná na e-shopu Národního památkového ústavu, fyzicky v Knihkupectví a informačním centru Národního památkového ústavu, Na Perštýně 12, 110 00 v Praze na Starém Městě.

10/10/2020
Ivo Habán

Monografie
Paul Gebauer
získala Cenu Otokara Fischera

Monografie Paul Gebauer získala Cenu Otokara Fischera 2020, udělovanou Institutem pro studium literatury.
Cena Otokara Fischera si klade za cíl ocenit a zviditelnit jednak nejvýznamnější německy psané a v Německu, Švýcarsku či Rakousku vydané odborné práce o literatuře, hudbě, výtvarném umění, divadle, filmu, architektuře a šířeji kultuře a kulturní historii českých zemí, jednak nejvýznamnější německo- či českojazyčné germanobohemistické práce vzniklé a vydané v ČR. Dlouhodobým zpřístupňováním nejlepších výsledků těchto výzkumů v českém prostředí má Cena Otokara Fischera přispět k posilování dialogu mezi českými a zahraničními odbornými kruhy.
Monografie Paula Gebauera vznikla díky spolupráci editorů Anny a Ivo Habánových s historikem Branislavem Dorkem a historičkou umění Lenkou Valečkovou (Rychtářovou). Kniha vyšla s podporou Grantové agentury České republiky, ve spolupráci Národního památkového ústavu, Technické univerzity v Liberci, Slezského zemského muzea a Muzea v Bruntále. K její realizaci významnou měrou přispěli příslušníci rodiny Paula Gebauera, zejména pan Michael Gebauer a paní Ulrike Gebauer, jimž patří poděkování za vstřícnost, podporu a nadšení při zpřístupnění archivních materiálů. Naše poděkování dále náleží překladatelce do němčiny paní Anně Ohlidal a grafiku Janu Havlovi, který dal knize jedinečnou vizuální podobu a tvar.
Jako editory nás prestižní ocenění velmi těší, stejně tak skutečnost, že se jej podařilo získat s kulturně-historicky zaměřenou uměnovědnou knihou.

21/09/2020
Ivo Habán

Nové realismy:
Moderní realistické přístupy na československé výtvarné scéně 1918–1945

Kniha otevírá doposud nezpracované téma českého a slovenského dějepisu umění. Je výstupem více než tříleté spolupráce 13 badatelů a badatelek z České republiky, Slovenska a USA, editorsky ji připravil Ivo Habán. Zabývá se zmapováním, definováním a interpretací moderních realistických přístupů ve výtvarném umění a fotografii, které sleduje v obrysech multietnického prostoru někdejšího Československa dvacátých, třicátých a čtyřicátých let 20. století. V centru pozornosti leží zejména umělecké projevy korespondující s estetikou nové věcnosti. Těžištěm knihy jsou kapitoly věnované výtvarnému umění a fotografii. Rozšiřující mezioborové kapitoly jsou zaměřené k vybraným souvislostem filmu, literatury a hudby. Nad rámec časového vymezení jsou zařazeny přesahové studie vztahující se ke “starým realismům” 19. století a k realistickým přístupům v uplynulých dekádách a v současnosti.
Nové realismy jsou představeny jako možná alternativa ke klasické moderně i avantgardě. Ačkoli se většinová umělecká produkce v českých zemích a na Slovensku ve sledovaném období orientovala především na Francii, existoval zde i pozoruhodný proud nových realistických přístupů, které odpovídaly soudobému dění v Německu, Nizozemí, Itálii či v USA. Jejich nositeli byli často příslušníci etnických minorit, někteří z nich donedávna považovaní lineární modernistickou optikou spíše za outsidery.
Jednotlivé kapitoly sledují formálně a ideově příbuzná umělecká díla napříč zaběhnutým etnickým či skupinovým dělením a zasazují tuzemské moderní realistické projevy do širšího mezinárodního kontextu. Publikace proto obsahuje téměř šest set reprodukcí s řadou komparací a přináší také první překlady vybraných dobových textů z němčiny, italštiny a francouzštiny. Sofistikované realistické přístupy v někdejším československém prostoru jsou rozptýlené, nelze je nahlížet jako jeden konkrétní styl, jako jednoduše místně nebo časově vymezitelný proud. Přesto se s nimi setkáváme, existovaly, existují a představují jedinečné, místními podmínkami formované projevy, korespondující s alternativními, dobově aktuálními strategiemi k tvorbě uměleckého díla na mezinárodní scéně.
Titul je závěrečným výstupem stejnojmenného projektu podpořeného Grantovou agenturou České republiky. Kniha je dostupná na e-shopu Národního památkového ústavu, v knihkupectví a informačním centru NPÚ, Na Perštýně 12, Praha 1 – Staré Město a v Oblastní galerii Liberec.

—
Nové realismy
Moderní realistické přístupy na československé výtvarné scéně 1918–1945
Ivo Habán (ed.), Anna Habánová, Keith Holz, Jiří Horníček, Zsófia Kiss-Szemán, Bohunka Koklesová, Barbora Kundračíková, Jana Migašová, Helena Musilová, Milan Pech, Alena Pomajzlová, Lubomír Spurný, Barbora Svobodová
Grafické řešení: Belavenir
Vazba V8, 280 × 190 mm (v × š), 496 stran, 580 barevných a černobílých reprodukcí
Česká mutace se třemi kapitolami ve slovenštině, německé resumé.
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, 2019.
ISBN 978-80-87810-35-4

10/10/2019
Ivo Habán

Nové realismy
Mezinárodní uměleckohistorická konference

Pro podzimní termín 21. října 2019 pořádá Technická univerzita v Liberci v návaznosti na řešení grantu Nové realismy na československé výtvarné scéně 1918–1945 ve spolupráci s Oblastní galerií Liberec uměleckohistorickou konferenci, na které budou prezentovány výsledky dosavadního výzkumu a příbuzná témata související s tradičním sympoziem Mezery v historii věnovaném německy hovořícím výtvarným umělcům a umělkyním z Čech, Moravy a Slezska. Příspěvky budou zaměřeny na moderní realistické projevy sledovaného období ve výtvarném umění a architektuře a jejich společenské souvislosti a přesahy. Východiskem pro diskusní příspěvky bude tematika nové věcnosti a především variace realistických projevů v československém prostoru s důrazem na německy hovořící umělce a umělkyně. Příspěvky mohou být zaměřeny jak k dobové teorii a její aktuální reflexi, tak na konkrétní příklady (monografické, skupinové, regionální). Sympozium probíhá v návaznosti na konání monografické výstavy díla slezského malíře nové věcnosti Paula Gebauera.

Call for Papers
Program konference

10/01/2019
Ivo Habán

30/07/2018
Ivo Habán

Paul Gebauer
malíř nové věcnosti a Heimatkunst

Dokončujeme práce na textech pro monografii německy hovořícího malíře Paula Gebauera (1888–1951), který většinu života tvořil v rodné obci Sosnová ve Slezsku. Zatímco dobové německy psané texty o něm měly převážně buditelský a obranný charakter, česká uměnověda o něm věděla, ale z různých důvodů jej doposud podrobněji nezpracovala. K jeho znovuobjevování dochází ve větší míře až v posledních letech, ruku v ruce s rehabilitací německy hovořících umělců z Čech, Moravy a Slezska a také díky aktivitám Slezského zemského muzea. V Gebauerově případě se určitě nejedná o hodnocení jednoduché a černobílé. Jeho umělecký projev zahrnuje poměrně širokou škálu poloh od počátečních postimpresionismů, přes jedinečné fotorealismy třicátých let až po monumentální malbu. Tématicky u něj dominují náměty z venkovského prostředí, díky nimž jej lze označit jako výjimečného představitele tzv. Heimatkunst ve Slezsku. Nutno však podotknout, že tradiční témata zpracovával výsostně modernistickým způsobem, ovlivněným aktuálními podněty nové věcnosti. Vedle rurálních témat rezonuje v Gebauerově díle velmi silně také jeho religiozita, která se odrazila v množství návrhů a realizací se sakrální tématikou. A stranou jistě nelze ponechat ani oficiální zakázky do veřejných prostor a komplikovaný vztah jeho moderních realismů tváří v tvář národně socialistické propagandě konce třicátých let, kterou povaha jeho tvorby prvoplánově přitahovala.

Knihu v česko-německé mutaci s katalogem díla vydal Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci v roce 2018. Publikaci je možné zakoupit na e-shopu vydavatele.

28/12/2017
Ivo Habán Nová věcnost
v Československu? Konference

Jakkoli je dnes v prostředí Čech, Moravy, Slezska i na Slovensku zřejmá existence děl zřetelně ovlivněných novou věcností, v rámci tuzemského dobového uměnovědného diskurzu dohledáváme přímočará ztotožnění s touto tendencí spíše sporadicky. Uceleně nebyla této problematice doposud věnována pozornost. Nová věcnost, řečeno velmi zjednodušeně, představuje určitou část širší oblasti nových realismů. Mezinárodní konference Nová věcnost v Československu?, uspořádaná 25. 5. 2017 na Semináři dějin umění FFMU v Brně, proběhla jako iniciační setkání badatelů v počátku řešení projektu Nové realismy na československé výtvarné scéně 1918–1945.

Konference usilovala vymezit problematiku základního výzkumu a hledat odpověď především na otázky terminologické povahy. Cílem byla sumarizace poznatků aktuálního bádání a vyjasnění možných přístupů k definování a interpretaci uměleckých projevů korespondujících s označením nová věcnost v Československu. Jako klíčové se ukázalo především obecné kritérium modernity, s vědomím nutné reflexe regionálních a národnostních specifik. Určující přitom zůstává kritické vymezení sledovaných děl, nikoli selekce podle národností nebo zemské příslušnosti, tak, jak bylo doposud v české uměnovědě zvykem.

Pozornost byla zaměřena na díla vzniklá v tradičních médiích a fotografii, orientovaná na moderní realismy dvacátých let 20. století, vycházející zejména z německého a italského prostředí, ale i z dalších oblastí, z nichž přicházely do Československa inspirační zdroje. Výstupy z konference směřují k publikování v monotematickém čísle recenzovaného periodika Opuscula historiae artium 2018/1 a představují východisko pro pokračující výzkum.

Tisková zpráva
Call for Papers
Program konference

12/12/2017
Ivo Habán Nové realismy
na československé výtvarné scéně
1918–1945

Navzdory tomu, že nová věcnost byla minimálně v uplynulých třech desetiletích v euroamerickém prostoru podrobně zkoumána, pokus o identifikování a zpracování takto orientovaných děl na československé scéně, včetně návaznosti na oblast fotografie, a jejich zařazení do širších souvislostí doposud nebyl proveden. Důvodem ignorance může být stigma, které si realismy nesou z dob totalit 20. století. Proto je umělecká tvorba na poli nových realismů v Československu do kontextu evropského umění zařazována namátkově, bez hlubších vazeb, a to i přesto, že se jedná o kvalitativně srovnatelnou produkci.

Předmětem zájmu projektu je jak tvorba německy hovořících umělců a umělkyň z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska, tak progresivní meziválečné realismy na straně jejich česky, slovensky a maďarsky hovořících protějšků. Reflektovány jsou regionální a národnostní specifika, přičemž určující je kritické vymezení sledovaných děl. Pozornost je věnována zneužití ikonografických prototypů propagandou. Výzkum se zaměřuje zejména na díla vzniklá v tradičních médiích a fotografii, která sehrála v přijetí moderní vizuality nejširší veřejností klíčovou roli.

Označení nová věcnost je široký zastřešující termín vycházející z německého prostředí. Pro paralelně vznikající nové realismy v Československu není všeobecně užíván, neboť na tomto pojmu ulpívá stigma germánského vlivu na českou výtvarnou kulturu. Proto pracujeme s pojmem nové realismy, neboť ten v sobě ukrývá všechny nuance chápání obsahových a formálních znaků meziválečných realismů, tj. pravé (neoklasicismus) i levé (verismus) křídlo, jak je definoval Franz Roh ve stěžejní teoretické knize Nach-Expresionismus s podtituly Magischer Realismus Probleme der neuesten europäischen Malerei v roce 1925, do jejíhož širšího rámce ne náhodou zahrnul také zástupce Československa Georga Karse, Alfreda Justitze a Rudolfa Kremličku. Termín nové realismy přitom není ničím novým. Jeho upřednostňování namísto označení nová věcnost obhajoval roku 1927 např. pražský rodák, estetik a teoretik umění Emil Utitz. Přikláněl se k němu i francouzský historik umění Jean Clair při koncipování velké mezinárodní výstavy Les Réalismes 1919–1939 v Centre Georges Pompidou v Paříži roku 1980.

Projevy nové věcnosti jakožto německého fenoménu bývají v Československu kladeny do souvislostí převážně s německy hovořícími umělci a umělkyněmi, působícími nezřídka v příhraničních regionech, na teritoriální periferii nově vzniklého státu. Na základě dosavadních výzkumů této problematiky v meziválečném Československu je zřejmé, že orientace na německou novou věcnost v díle tvůrců z Čech, Moravy a Slezska prokazatelně existuje. k tomuto naposledy Anna Habánová v kapitole Nová věcnost v rámci projektu Mladí lvi v kleci. Impulsy nové věcnosti můžeme sledovat i u českých malířů, ať už se jedná např. o ranou tvorbu Františka Muziky, malíře tzv. Sociální skupiny (Ho–Ho–Ko–Ko), Františka Foltýna, nebo např. omalířky Miladu Marešovou, Vlastu Vostřebalovou-Fischerovou či Alfreda Justitze a další. Spektrum moderních realismů v Československu je však daleko širší a do hloubky ještě interpretováno nebylo. Otevřená zůstává například otázka paralel mezi italskou metafyzickou malbou a magickým realismem, inspirace hnutím Novecento či okruhem kolem časopisu Valori plastici, což se mohlo dít i zprostředkovaně přes umění německé. Do jisté míry lze také relativizovat protiklad se souběžně existujícím poetismem, konstruktivismem a abstrakcí, zejména z hlediska nemimetických principů, jež byly hlavním znakem tehdejší modernosti.

Fotografie (a její použití v designu a dalších oblastech masové kultury) zaujímá v kontextu nové věcnosti poněkud specifické postavení. Po 1. světové válce mohla fotografie (obecněji technický obraz), zhmotňující měnící se ideje nové společnosti, představovat nový typ jasného, sdělného, demokratického obrazu. Volala po něm řada představitelů nejrůznějších avantgardních směrů usilujících vymezit se vůči tradičním zobrazujícím modelům. Klíčovou se pro její moderní pojetí stala výstava Film und Foto ve Stuttgartu v roce 1929, která představila celou škálu přístupů soudobé fotografie a značně ovlivnila její další směřování. Na území Československa byly podstatné diskuse o povaze fotografického obrazu, které se odehrávaly koncem dvacátých let na stránkách Fotografického obzoru, jejichž hlavním tématem byla ostrost a postprodukční úpravy pozitivu. Zároveň proběhla reflexe stuttgartské výstavy, zejména iniciativou Alexandra Hackenschmieda, který připravil po jejím vzoru menší výstavu domácí fotografie v pražském Aventinu.

V současné literatuře se pro určitý typ fotografie používá pojem nová věcnost (Josef Sudek – reklamní fotografie, Jaromír Funke – práce z Kolína, Jaroslav Rössler – cykly z třicátých let 20. století, dílo Eugena Wiškovského), ovšem bez hlubší analýzy vlastního pojmu a jeho relevance užití v tomto kontextu. Samostatně doposud nebyl vztah nové věcnosti a fotografie v Československu zkoumán, okrajově se ho dotkly některé diplomové práce. Předmětem výzkumu v kontextu tohoto projektu je reflexe nové věcnosti v českém a německočeském prostoru (nejen v prostředí profesionálních fotografů, ale také v amatérských klubech, kdy zejména členové z německy mluvících spolků měli dobrou vazbu na dění v Německu), dále otázka do jaké míry je možné tento pojem vzhledem k fotografii používat a jaký je vztah k nové věcnosti v kontextu všech výtvarných médií.

V rámci terminologie budou rozpracovány pojmy nová věcnost, magický realismus, imaginativní umění, metafyzická malba, novoklasicismus, verismus, sociální umění, civilismus, primitivismus. Je třeba navázat na již proběhlé výzkumy a dále prohloubit poznání a interpretace tématu díky znalostem terénu německy hovořících umělců a umělkyň a při zohlednění novějších výzkumů české scény. Pokud v Evropě týmy badatelů zpracovávají parciální, teritoriálně vymezené projekty k tématu nové věcnosti, nutně musí dojít i ke zmapování situace v samém středu Evropy tak, aby tento výzkum do budoucnosti mohl adekvátně zhodnotit roli československé scény, která vyvrcholila svobodným a otevřeným pluralitním přístupem k výtvarným názorům v době mezi lety 1933–1938. Současně však také v okruhu tzv. českých Němců připravila pole pro nástup prohitlerovsky orientovaného naturalismu ústícího do propagandy.

V projektu nejde o pomyslnou konfrontaci česky a německy hovořícího spektra meziválečné umělecké scény v Československu na formální bázi v rámci okruhu děl definovaných zaměřením projektu. Výzkum usiluje doplnit a částečně revokovat tradiční, z hlediska formálních, národnostních a genderových aspektů nezřídka přetrvávající jednostranný náhled na vnímání modernity v dějinách umění meziválečného Československa. Ten se doposud opírá zejména o česky hovořící modernu, kodifikující národní styl nově vzniklého státu, a francouzsky orientovanou avantgardu. Nezohledňuje přitom paralelně rozvíjené progresivní realistické tendence nastupující po odeznění expresionismu, spojené často s německy hovořící scénou.